KSČM

Vážení občané, vážení veterání, vážený Generální konzule Ruské federace,

vážení přítomní, vážené soudružky a soudruzi!

tyto dny v sobě nesou zvláštní symboliku. Scházíme se dnes zde na Městském hřbitově, kde spočívají mladé životy rudoarmějců, abychom si připomněli slavné májové dny roku 1945 a poklonili se památce 3 238 padlých rudoarmějců, těch, kteří za osvobození Opavy položili své životy. Z tehdejší doby z téměř 85% zničené město na území tehdejšího Československa nezaznamenalo takové válečné škody jako město Opava. Uvítání sovětských vojsk bylo za účasti pouze 56 českých občanů z vylidněné Opavy. Byl ustaven Revoluční 16-ti členný národní výbor a do rukou velitele města majora Krikuna složili slib věrnosti. Právě oni stáli před náročnými úkoly obnovy Bílého města Opavy.
Na druhé straně je to čas k zamyšlení nad hodnotami, které tyto symboly míru dnes znamenají. Pro připomenutí. Území Opavska před 70. léty, na samém konci II. světové války se stalo dějištěm urputných bojů za národní osvobození a konečné vítězství nad fašismem. Právě v tomto prostoru vstoupila Sovětská armáda v obci Sudice na Severní Moravu, a zde se odehrály nejtěžší boje v třetí rozhodující fázi Ostravsko – opavské operace. Zúčastnila se jí vojska 4. ukrajinského frontu pod velením gen. I. J. Petrova, od 26. 3. 1945 posléze gen. A. I. Jeremenka posílená o 60. armádu generála Kuročkina, která umožnilo průlom německé obrany v okolí Sudic, osvobození Opavy a Ostravy. Na hlavním směru útoku ve svazku 38. armády bojovala i 1. československá samostatná tanková brigáda generálmajora Vladimíra Janka, od 14. 4. 1945 v rámci 8. letecké armády také 1. čs. smíšená letecká divize pplk. L. Budína. Dne 22. dubna byla osvobozena Opava, 27. dubna Hrabyně, 29. dubna Hlučín a 30. dubna ocelové srdce tehdejší Československé republiky OSTRAVA. Dne 23.4.1945 bylo dobytí Opavy oznámeno v rozkaze maršála Josifa Visarionoviče Stalina a vojskům, které se na něm podílely, byla v Moskvě vzdána čest 12-ti dělostřeleckými salvami ze 124 děl.
Čím se v naší vlasti můžeme pochlubit? Je to například rozdělení Československa, je to vstup do NATO a bezpočet tak zvaných misí naši zchátralé armády v zahraničí (na Balkáně v Kosovu, v Afganistanu atd.). Nebo je to zvyšování bezpočtu rodin, které žijí pod hranicí sociální bídy a mají strach o své přežití. Co je tedy výsledkem oné hlásající kapitalistické demokracie. Čemu je potřebné zatleskat. Například tomu, kdy za nevídané mediální kampaní projíždí americká vojska přes území české republiky!?
Aby snad již „konečně na území ČR byla americká základna ?
Nevím, jaká odpověď by zazněla z úst těch, kteří před 70. léty ukončili největší tragedii lidstva – vítězství nad fašistickým Německem. Symbolicky vzpomeňme i těch, kteří byli vyznamenání titulem Hrdina Sovětského svazu:

Např. Přes cestu krvavých bojů v Polsku u měst, Žory, Wodzislav, Tworkov, kde padl československý tankista ppor. Stěpan Vajda vyznamenaný titulem Hrdina Sovětského svazu a posmrtné povýšen do hodnosti kapitána, kterému byla obnovena Pamětní deska v průčelí u vchodu z Krnovské ulici Magistrátu města Opavy; dále
mjr. Sidorova, kterému i na tomto pohřebišti v Opavě zmizela pamětní destička, V Darkovičkách u Hlučína mjr. Uzrlja, kterému byla na prsou vypálená pěticípá hvězda. V Hlučíně je na ústředním pohřebišti pohřbeno více než 3352 padlých rudoarmějců.

Je potřeba připomenout ukrutnost a bestialitu fašistů, kdy např. ve Štítině byl umučen a přibít na vrata statku rozvědčík - vojín 1. čs. tankové brigády Ivan Kubinec. Mnoho by se dalo vyjmenovat. I jaké významné osobnosti z našeho okresu i kraje se podílely na osvobozování slezského území. Chci připomenout osud Strážního praporu 13. československé armády, kdy jejich povinnosti bylo ohlídat a chránit vznikající československé vojenské opevnění. Rotě zde velel nejslavnější voják četař Jan Kubiš, který velel třetí rotě v Sádku u Velkých Heraltic. Jeho osud však byl tragický. V červnu roku 1942 spolu s šesti československými parašutisty provedly atentát na říšského protektora, katana českého lidu Reinharda Heyndricha, který při boji v Praze v kostele svatého Cyrila a Metoděje byl smrtelně zraněn a zahynul. I tomu byla u vchodu Magistrátu města Opavy věnována Pamětní deska.
Ano, právě nyní je vhodný čas na to, abychom si připomněli dobu, která sice není až tak moc vzdálená, přestože již ji málokdo z nás pamatuje. A právě proto je potřeba stále připomínat tu starou pravdu, která je vinou jakýchsi psychopatických obchodníků se zbraněmi a našimi životy, stále více zatajována.

Vzpomenout je potřeba i Obranu kraje Opavského v čele se Sobotíkem , který spisovatel A.C.Nor ztvárnil v knize „Zmučena zem“. Za tento odboj položili životy a byli popravení příslušníci komunistické organizace 1. republiky: Max Magera v roce 1939; Ludvík Parolek – v r. 1942; František Váleček – popraven v r. 1942; František Klein – v.r.1942; Krištof Raab – 1942; Max Bělák – zemřel po návratu z koncentračního tábora roce 1949. ČEST JEJICH PAMÁTCE !
Právě proto Den vítězství nad fašismem je po právu spojován s vůlí po opravdové humanitě, solidaritě a skutečné demokracii. Boje o Opavsko patří k nejkrvavějším. Vypovídají o tom válečné deníky, svědectví přeživších. Ostravsko - opavská operace skončila 30. dubna osvobozením Ostravy. Trvala celkem 57 dní a stála životy TÉMĚŘ 24. TISÍC vojáků Rudé armády, československých vojáků a občanů.
Uctěme i my položením kytic, KTEŘÍ JSME SE ZDE SHROMÁŽDILI PAMÁTKU VOJÁKŮ RUDÉ ARMÁDY!